Po roce 1989 bylo hlavním problémem to, že začala převládat myšlenka, že Svaz je přežitkem, a tak mnoho občanů rušilo své členství. Zůstalo jen zhruba 40 nadšenců.

V roce 1998 se konečně podařilo položit na Družstevní ulici základy budoucího areálu ČSZ.

Díky obrovskému úsilí a snaze členů zde ze dvou mobilních buněk vyrostla pěká klubovna a kolem ní i místečko pro posezení s přáteli. Od roku 1999 se zde scházejí členové ČSZ nejen aby plánovali svoji další činnost, ale taky proto, aby zde i poseděli a pobesedovali s přáteli. I ostatní občané Hoštic toto místo dobře znají, protože ho mohou navštívit při mnoha akcích, které i pro ně zahrádkáři pořádají.

Skoro 50 let života ČSZ je důvodem nejen k oslavě, ale i k zamýšlení se nad tím, jak fungovat dál. Změnila se doba, změnili se lidé a jejich zájmy. Současná přetechnizovaná společnost poskytuje hlavně mladým lidem nepřeberné možnosti společenského važití a cestování. Členská základna stárne, ale mladých je poskrovnu. Už Karel Čapek říkal: "Zahrádkářem se člověk nerodí, ale stává se teprve věkem."? Snad se najde pár nadšenců, kteří půjdou dále ve stopách svých rodičů či prarodičů.

Od roku 2000 jsme v Malých Hošticích opět zaznamenali růst členské základny, která k 31.12.2008 čítala 62 členů.

Trh je přesycen zahradnickými produkty a naše zahrádky pomalu mění svůj produkční charakter na prostora pro odpočinek a levnou rekreaci, proto se i současná činnost ČSZ ubírá trošku jiným směrem. Kromě pravidelných schůzí doplněných odbornými přednáškami, pořádání výstav a zvelebování našeho areálu se zahrádkáři zaměřili také na oblast kulturní a sportovní.

Už několik let pořádají cyklovýlety za účelem poznávání krás širokého okolí Hoštic. Zvou na ně i nečleny a při trošce dobré nálady si vždy každý odnáší hezký zážitek. Tuto činnost chtějí podle možností ještě dále rozšiřovat.

Z kulturní oblasti jsou to akce jako Malohoštický odpust, Slet čarodějnic, Silvestrovský běh, Letní posezení country kapelou a další. Pořádají zájezdy na výstavy nejen v ČR, ale i v zahraničí. Tyto výlety jsou spojené ještě i s návštěvami historických památek či zajímavých míst.

Ženy - zahrádkářky, se už nezabývají vyšíváním, jako tomu bylo zhruba před dvaceti lety, ale chodí společně pravidelně cvičit do tělocvičny místní ZŠ. Většina z nich je organizována i v místním sdružení Kelišky a bez jejich přičinění si už skoro žádnou akci ČSZ nelze ani představit.

Hlavní těžištěm zveřejňování, přijímání a sdílení informací se stává internet, který už zasahuje do všech oborů lidské činnosti. Pravdou sice je, že tyto informace jsou nedostupné zejména starším členům, kteří tyto vymoženosti neovládají, ale v budoucnu už i toto bude samozřejmostí.

Zahrádkáři rádi přijmou do svých řad všechny ty, kteří milují přírodu, rádi se baví a umí udělat něco i pro radost ostatních.

Jáchym Blechta napsal ve své básni:

Mít kus pole kdes v rozehřáté stráni,
jež přede vichry severními chrání pruh doubravy.
Jak dlaň mít kousek pole,
já vzdělal bych si na té pláni holé
svou vlastní pílí vzornou zahradu,
bych za knihy, až zeslábnou mi oči
a za známé, až za práh smrti vkročí,
měl náhradu.

Jabloně samé nasázel bych do ní,
odrůdy vzácné, které krásně voní,
když dozrávají v zářijovém svitu.
Ó chvíle krásné v jejich stinném krytu,
když větry šumné táhnou.
Stromům svým bych jména přátel
v zamyšlení dával,
mazlil se s nimi, u nich vysedával,
hovořil s nimi šeptem blouznivým.